____________________________________________________________
Duben a květen 2007
____________________________________________________________
Koncem dubna jsme šli na věc.
Protože jsem na podzim dost nešikovně havarovala v Paceřicích z jednoho
koňského mladíka, který mi stejně nešikovně dupl na koleno, byla jsem mírně
skeptická ke svému umění a hlavně k tomu, jestli fakt zvládnu sama obsednout
to kulaté torpédo s kočičím hřbetem.
Několikrát jsme lonžovali a pak nasedlali, také třmeny dolů v očekávání,
co se bude dít. Pak jsem samozřejmě nevydržela a položila se přes něj.
Nedělo se vůbec nic - Eltík si nás prohlížel, co jako to nacvičujeme.
Můj manžel coby rodilý nekoňák, ale vždy ochotný pomoci, držel statečně
lonž, bič a mě a já děkovala všem andělům, že ten kůň je tak neskutečný
charakter, protože jsem cítila, že kolem nohy mám namotanou lonž, jak můj
obětavý pomocník nevěděl, co dřív s rukama.
Nakonec jsem si sedla, koník se na mě jen ohlížel, kde to jako jsem a odkud
na něj mluvím, ale to bylo celé jeho vyjádření k věci.
Když jsem na něm seděla asi třikrát podle všech regulí, byly Velikonoce,
šla jsem ho zavřít k obědu, najednou koukám, v hlavě červená kontrolka:
Co to je!!! kOLIKA!!!
Doktora jsem volala hned, jen ať si klidně myslí, že jsem hysterická,
hlavně, aby co nejrychleji přijel a koni pomohl.
Nakonec se z koliky druhý den vyklubala pěkně pitomá viróza a my skončili
na antibiotikách a léčení se protáhlo na několik týdnů. I pro nešťastnou
alergickou reakci po injekci, která mu měla pomoci, ne ublížit.
Dokonce bylo na spadnutí, že bude muset do nemocnice a já si říkala,
že přijít po roce o druhého koně, by mě fakt položilo na lopatky...
Ale všechno dobře dopadlo a moji MVDr. nás mají doufám na dlouho z krku :-)
Rekonvalescence skončila, koník na sebe znovu nabral hříběcí sádlíčko
a já při kontrole své malé jízdárny zjistila, že na podzim navezený
písek je fuč. Jestli si ho odnesly myši a hrajou na něm plážový volejbal,
nebo si z něj mravenci uplácali nějaké stavení, nevím.
Takže další rozverné vyhazování peněz se odehrávalo v řevu velké Tatry,
která se k nám šestkrát otočila a lopata byla jako moje rodná sestra,
protože ty kubíky písku někdo rozházet musel.
Je fakt, že Elton pomáhal a docela mu to šlo.
__________________________________________________________
__________________________________________________________
