____________________________________________________________

Březen, za kamna vlezem

____________________________________________________________

Co jsem si myslela :-))   

____________________________________________________________

Když jsem se začala s Centimem věnovat pouze drezůře a našli jsme si na to

Paceřice, stále jsem narážela na moje chyby v ježdění.

Na to, že jsem koně byť v dobré víře, jezdila celé roky špatně.

V celém "centím" období Paceřic jsem vlastně napravovala, co jsem napáchala.

Bylo to velmi těžké a složité, protože ve chvíli, když byl kůň dobře a chtěli

jsme pracovat dál, vylezli kostlivci ze skříně a já se musela znovu vrátit

a pracovat na základu. Centim velmi dobře dokázal bojovat krkem a hřbetem

proti mě, aby se nemusel správně angažovat.

Uměl být neuvěřitelně nekomfortní a často to byl nadlidský úkol - zůstat

dostatečně "fix" a trvat na svém.

JVG jednou řekl, že je líný a já se ohradila, že ne, že tak rád cválá a hýbe se,

a že někdy je až příliš horký....A on říkal, ne, on není líný vydat energii,

on je líný pracovat pod hmotou. 

A to byla pravda a bylo to jen jedno z mnoha odhalení....

Když se ohlédnu na ten čas, přece jen jsme s pomocí všech udělali kus práce,

navzdory fyzickým nedostatkům Centíka i mojí nešikovnosti.

____________________________________________________________

Když jsme přivezli Eltíka domů, pozorovala jsem ho v ohradě,  jak se hýbe

a říkala si: Tak, teď se děvče nemůžeš na nic vymlouvat - máš před sebou

koně, nepopsaný list, nikdo na něm neseděl, je to na tobě.

A ve své naivitě jsem si myslela, že na ten "list" začnu psát,

a pokud to budu dělat dobře, tak žádné špatné a nežádoucí věci nepřijdou.

Moc hezká představa a mě to připadlo logické - vám ne?

Když jsem Eltíka dala pod sedlo, všechno bylo ok, jen občas nějaká

nezáludná otázka.

Ale nakonec je to o tom, že já určuji jen cestu, kudy má kůň jít.

Obrazně i fakticky. Stavím mantinely.

A kůň, ten zkouší cokoli, padnout na předek, chvátat dopředu,

tlačit do ruky, pokouší se projít vnější otěží, nebo nebýt aktivní vzadu.

Zkouší jestli nepřijmu jeho nabídku, že když nebudu trvat na kontaktu venku,

vezme si ho uvnitř a na oplátku bude krásně kulatý. Je to opravdu zkouška,

odhalit všechny tyhle intriky a nepřijmout žádný kompromis.

(Nepochybuji ale o tom, že mě stejně v lecčem převeze :-)

V lednu a únoru, z přemíry energie zkoušel Eltík všechno, co dokázal vymyslet.

Kdo ví, jestli ledacos nevyšmejdil někde v diskuzi na netu,

čím vším mě může zlobit. Fakt vystřídal celou škálu nezdárností,

které jsem dokázala vyjmenovat a ještě přidal něco navrch.

____________________________________________________________

Vidím dnes, že ježdění je umožnit a podporovat to správné a zamezit

všemu nežádoucímu.

Že je o dominanci koně a kontrole každého jeho kroku.

O přátelství a partnerství a zároveň důslednosti a spravedlivosti.

O kontrole sama sebe.

____________________________________________________________

Dnes mi Eltík udělal velkou radost.

Po chvíli ježdění jsem měla dobrý a stejný kontakt v obou otěžích,

jezdili jsme na velké osmičce. Byl lehký a měl delší vyklenutý krk.

Nakonec mi předvedl, že dokáže hezky zaskočit na obě ruce,

že tomu už rozumí.

Na cvalu musíme pracovat - na podzim jsme cválali jen sporadicky,

dost nataženě na velké jízdárně a velkých kruzích.

Teď už dokáže pěkně zaskočit a být kulatý v rovnováze.

Dokáže udělat na vnější otěži menší kruh, zpomalit na lehkou zádrž.

Plynule přejít zpět do klusu, aniž by spadl na předek, nebo tlačil do ruky.

Ještě dokáže hezky ustupovat a dělat dovnitř plec v kroku i klusu

na rovné čáře i na kruhu.

Začínáme zkoušet kontra dovnitř plec na delší otěži a delším krkem

ve fázi uvolňování.

Přeji krásný zbytek týdne a ještě hezčí víkend.

____________________________________________________________

____________________________________________________________