Zima je pro nás protivná roční doba. Buď je to zamrzlé a skoro se nedá

pohybovat, nebo to rozmrzlo a brodíme se bahnem.

V Pardubicích si zimy, kdy je tak akorát sněhu a jde pracovat moc neužijeme.

A hala za barákem není.

Ještě že to všechno letí jako blázen, překulil se prosinec a leden,

jaro už jsme viděli zrovna za dveřmi.

Jenže letos jako by to ani neplatilo :-( 

Přesto, že ptáci přilétli snad o tři týdny dříve, přesto, že brzy ráno

a za soumraku zpívají jako o život, já to jaro nějak nemohu zahlédnout.

Stále je zima jak v Rusku, venku fučí, pořád prší a my vypouštíme kaluže.

I v zimě se dějí věci, události se nevyhnou ani nám. Eltík dokázal upadnout

na zahradě a vysloužil si drobný úraz, takže i on měl odstávku.

No a najednou přišlo astrologické jaro a to opravdové stále nikde...

Začala jsem s postupným pohybováním a zatěžováním.

Kóňa je těžký, funí jako lokomotiva, ale já i tak cítím jeho úctyhodnou sílu.

Tuhle jsme byli na našem plácku a manžel dělal ochranný doprovod jako vždy.

No, jenže se nudil a tak začal okolo jízdárny olamovat bodláky.

Eltík ve své rozjívenosti začal dělat scény, že prý bubáci    a tááák.

Tak říkám chlapoj - nech toho, jindy si tě nevšímá,

dneska je jako jaderná ponorka!! 

No, tak já nevím, jak to máte doma vy, ale u nás je to tak,

že toho jako nechal, ale já stejně viděla, že mu to nedá a občas prostě

něco "tajně" ulomí.

Ale dávala jsem si pozor a Eltík přestal vyvádět.

Když jsem skončila lekci, pustila jsem otěže a pochválila.

Jenže to si moje polovička vysvětlila jako pokyn k započetí dalších prací,

vzal za bodlák a Eltík skočil do vzduchu a pootočil se.

No, to jsem už fakt nečekala, takže jsem skončila mírně mimo sedlo

a visela dolů. Na zem se mi nechtělo, ale nahoru to nešlo.

Jak jsem visela na jedné straně a držela jednu otěž, Eltíkovi se to přestávalo

líbit.  Najednou tomu syčák nerozuměl.

Tak jsem tedy skočila na zem. No, dalo by se říct, že všechno je jednou poprvé,

takže i Eltíkovi se to podařilo, poslat mě ze sedla. Doufám, že mu to stačilo,

vzdávám se a že nebude trvat na repete.

A aby toho nebylo málo, tak za týden jsem byla neopatrná a nešikovná

při lonžování.  Když zabral a vyhodil, projela mi lonž dlaní a zbylou smyčkou

lonže jsem si dokázala vykloubit malíček. Mno, ono to nebolelo.

Aspoň v těch prvních chvílích ne.

Jen ten malíček byl nějak divně a trval na tom.

Na úrazové ambulanci mi dali malíček kam patří a zpevnili sádrou.

A já jsem teď ještě o něco nešikovnější než obvykle.

Levá ruka u leváka, trochu pech. Teď jsem na obě ruce pravá.

Ale Eltík se ničemu nevyhne.

Budu ho lonžovat i jezdit, takže žádné další leháro.

____________________________________________________________

V lekcích se zatím věnujeme všemu co umíme.

Hlavně musíme začít a pracovat na změnách uvnitř klusu.

Eltík je trochu jako motorka, zařadí rychlost a jede.

Ale teď se už musí naučit, že bude i pomalu a přesto aktivně,

rychleji a přesto neutíkat.

Ve cvalu nás čeká spoustu práce. Eltík si umí dobře sednout na zadek,

jenže také ví, jak těžké to pro něj je a často se zkouší vymanit.

Ale nedá se nic dělat - pracovní morálku budeme trénovat a zlepšovat.

Práce na dvou stopách Eltíkovi snad jde.

Dovnitř plec, ustupovat umí i v klusu. Obraty okolo předku a zadku

jsou řekla bych slušné a technicky dobré.

Dovnitř záď a překrok umí zatím v kroku. Vlevo to je pro něj hračka,

vpravo mi pořád říká, že je to moc těžké a přemlouvá mě, že jako ne.

Ale nakonec to udělá správně. No jo, některé věci ho víc stojí.

____________________________________________________________

Obrázky zatím z jara nemám. Slibuji, že budou.

Zatím jsou tady ze zimy, našich domácích návštěvníků pro potěšení.

____________________________________________________________

"Obyčejný" vrabec a sýkorka - nádhera.....

Červenka obecná - opravdu krásný ptáček.

Pan domácí strakapoud. "Halóóó, je tu někdo doma???"

____________________________________________________________

 Zpět

____________________________________________________________