____________________________________________________________
Plyšáci v létě...... :-)
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Tak jak se dalo čekat, mezi našimi plyšáky se přehnala smršť.
Vlastně to začalo minulý rok v létě, kdy jsme museli nechat uspat starého
kozlíka Ferdu a pak jako mávnutím proutku odešla naše fenka NO Axa,
aby to pokračovalo letos z jara uspáním australáka Otíka, který už opravdu
nemohl na nohy. Bylo nám ho líto o to víc, že mentálně a jinak fyzicky byl
naprosto při síle. Jen prostě už nemohl chodit.
A hned krátce na to jsme přišli o kozlíka Bobíka, který měl neřešitelný
problém v močových cestách.
Zůstali nám tedy dva pejsci: Starý Arnoldek a pejsek z útulku, Frenk.
Z kozlíků pak ti “dva malí šmejdi” – kozí komando Džipa a Čert.
____________________________________________________________
Teď o prázdninách pak jsme najednou dostali avízo.
Chtěli jste lamičku?? Přijeďte si pro ni! A tak jsme vyrazili jeepem
Wraníkem
pro pana Lamičku. Pan Lamička byl usazen vzadu na plachtu, kde si pěkně
lehl a díval se na cestu. Pořád něco povídal. Víte vlastně, jak "dělá" lama?
Celé tři hodiny vydržel způsobně v autě.
Je fakt, že podle předpisů v autě nesmí být pes na volno, ovšem o lamičkách
dopravní předpisy nehovoří....doufali jsme, že policie bude mít dovolenou,
nebo tak něco. Pan Lamička se jmenoval Frenkie. Ale protože máme pejska,
který je také Frenk, vysvětlili jsme panu Lamičkovi, že se bude jmenovat Fanda
a on svým klasickým hmmmmm, souhlasil.
Na našem dvoře je tedy ještě lamička Alpaka.
Alespoň slabá útěcha za to, že jsme současně museli oplakat našeho
starého, šestnáctiletého Arnoldka. Už to nebylo moc k žití,
i když stále měl dost vůle a nechtělo se mi s ním loučit, nechtěla jsem
protahovat jen pro moji “potřebu” jeho živoření.
Vždy když nám odejde nějaký zvířecí kamarád, je to jako když odejde kus mně.
Jsou součástí mých prožitků i emocí, sídlí v mém srdci a mohu se jen utěšovat,
že u nás měli pěkný a radostný svět.
Momentálně tedy máme pouze jednoho pejska Frenka, což je u nás naprosto
vyjimečný stav, protože co bydlíme v našem domě, jeden pejsek nebyl nikdy.
Byli čtyři, tři, dva.....teď je jeden. A my uvidíme, jak to budeme dál
řešit.
Potěšte se tedy pár obrázky lamičky Fandy – napřed chlupatého
a pak ostříhaného. A kdyby vám chtěl někdo tvrdit, že ostříhat lamičku
je hračka, nevěřte!!!
____________________________________________________________
Fanda jel v autě naprosto samozřejmě......rozhlížel se na všechny strany...
____________________________________________________________
Naše kočky byly jako u vytržení :-) z toho podivného tvora.....
____________________________________________________________
____________________________________________________________
E.T. ????????
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Byli jsme napnutí, co na sebe budou říkat Fanda a Eltík.
A světe div se!!! Byla to láska na první pohled!!
Eltík na Fandu hřebčil jako na kobylku a Fanda jezdil nosem po Eltíkovi
a vydával zvuky, že jsme se mohli skácet :-)
Mentálně si sedli s Eltíkem úžasně - že by stoický klid lamičky pasoval
s nervozitou balvanu u řeky??
___________________________________________________________
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Na našem dvorku tedy máme zase novinku a o zábavu postaráno.
____________________________________________________________
____________________________________________________________
