____________________________________________________________

Září 2007

____________________________________________________________

No tak si říkám, že jsem dlouho nic nového nenapsala na web a nepřidala nové

obrázky. Jenže když my nic nového neděláme - jen pořád to stejné....

Možná by to tak šlo, když na to koukám. A pak bych konečně neměla problém,

že u dobrých fotek máme pod nohama kozlíky, nebo slepice :-), nebo bych tím

vyřešila svůj sed - Eltík je téměř na každé fotce fantastický - ale já?

Hrbím se, předkláním, koukám dolů, jejda moje ruce a o patách ani nemluvím.

Proč je ksakru tak nesmírně složité kontrolovat a ovládat svoje tělo?

Ty principy, podle kterých se snažím jezdit, jsou naprosto logické a magicky

jednoduché - jenže - jak strašně složitě se to uskuteční!!!

Vždy, když čtu různé odborné články a diskuze, kde je složitě napsáno,

jak udělat nějaký cvik, za chvíli se v textu ztratím. A pak si přečtu ohlasy,

jak je to super, jak to funguje...fakt to přeji každému, kdo je schopný tohle

vidět, chápat a aplikovat. Přiznávám, že já ne. Že já to nedokážu.

A také mě v těch textech chybí "pohled" na jezdce. Myslím, že perfektní sed

a znalost techniky je úplným základem všeho. Ale když čtu řešení problémů

a chyb, o jezdci není téměř zmínka. Moje zkušenosti však ukazují, že ve chvíli,

kdy "věc" nejde, desetkrát se zhluboka nadechnu, zapojím mozek, srovnám sama

sebe v sedle, (nebo jsem srovnána :-) a ejhle, najednou je to tady - bez tenze

a stresu dosáhneme toho, po čem prahneme a co hledáme.

Přijde mi, že jezdci obecně nejsou ochotní přiznat, akceptovat a tím napravovat

svoje chyby, že nehledají nedostatky v sobě, ale jen ve svém partnerovi, koni.

Že nejsou schopni kritiky, sebekritiky a následné zpětné vazby.

Že velké jezdcovo "JÁ" je největší brzdou v celém výcviku a vzdělávání.

Hodně slyším naříkat si na nedostatek kvalitních trenérů, (což je jistě pravda,

že je jich jako šafránu), ale také jsem za ty roky poznala, že když přijde

"tvrdý na tvrdý" a ten trenér k dispozici je, že se ta cesta najde - najednou

je jen spousta výmluv, od peněz počínaje a nedostatkem času konče

a pod tyto slova se skryje cokoli.

Myslím ale, že kdo opravdu cestu hledá, najde ji a svého cíle dosáhne.....

Omlouvám se za tu trochu "filozofie" - je to jen něco, co jsem měla občas

v hlavě a není to myšleno proti nikomu zle.

S Eltíkem chodíme co nejvíc na procházky okolo Labe a také na houby.

On sice moc nechápe, co to tam kutím v trávě, ale jak už by od něj člověk čekal,

trpělivě stojí, než posbírám ty svoje prašivky.

Je stále hodný a i když chodíme bez druhého koně, chová se naprosto sebejistě

a na posekaném poli můžeme s přehledem zaklusat i zacválat.

Na jízdárně hledám delší a nižší krk.

Chtěl být brzo vzpřímený, ale jeho záda pro to nejsou ještě dostatečně silná.

Pro posílení děláme přechody klus - krok a klus a být aktivní od prvního kroku.

Začínáme se učit ustupování a dovnitř plec.

V ustupování už dobře chápe princip cviku.

Za mírně cirkusový kousek považuji, jak nesmírně je hodný při ježdění - pak

dojezdíme, zastavíme, já z něj sundám sedlo a uzdečku, on spořádaně počká

na kousek cukru a pak jako stisknutím knoflíku, začne vyvádět, lítat a skákat

jako sám ďábel.

No a to je všechno. Dnes je nádherný den, za okny slunce a ještě ranní chladno.

Všem kdo dočetli až sem, přeji krásné všechny další dny.

Můžeme si svorně přát nádherné babí léto a třeba se nám to vyplní.

   Zpět               

____________________________________________________________

____________________________________________________________