____________________________________________________________
Prosinec, leden a únor......
____________________________________________________________
Nevím, jak pro koho jiného, ale pro mě by zima být nemusela.
Prožíváme jí ve znamení medvědí srsti, tlustých bund a rukavic, procházek
po zmrzlé hlíně a klouzání se po ledu.
Letošní zima přišla opravdu brzo - první mrazy už v listopadu a to se u nás
v nížině moc často nestává. Eltona jsem od října do konce prosince jezdila
spíš sporadicky - většinou byl ve výběhu na zahradě.
Trochu pohybovat jsem ho znovu začala v prosinci před Vánoci, protože
jsme se chystali na návštěvu do Paceřic. A to jsem se opravdu těšila.
Ověřila jsem si, že to co dělám, je na správné cestě. Získala jsem poznatky
a tipy, na co si mám dát pozor. Na tříletého koně prý umíme co umět máme
a nějaké ty domácí úkoly jsme také dostali.
Opět jsem se přesvědčila, že přesto, že je "něco" logického a jasného,
dokážu "to" zarputile dělat špatně, dokud mě někdo nenakopne.
Jinak byla docela legrace, porovnat Eltíka s paceřickými hřebci, šlechtici :-)
Přes to, že je o rok mladší, je větší a hlavně těžší.
Jeho hlava vypadá tak dvakrát větší a taky jsem slyšela, že Elton je poslední
číslo koně a pak už jsou jen sloni!! No to byla docela odvaha, ne? :-)))
V hale se mu ale líbilo. Byl hodný, ale když k němu do haly přišel malinký
ponďa na lonži a běhal dokola, Elton pracoval k infarktu.
Nakonec "rozdejchal" i poníka a pracoval dobře.
____________________________________________________________
Protože tuto zimu nebyl téměř sníh, alespoň se příroda slitovala
a už v únoru začalo být přijatelné teplo, aby zem rozmrzla.
Trochu jsme se začali pohybovat, ale rozhodně nám chyběla pravidelnost,
aby Eltík přestal vymýšlet blbosti.
Po zimě a kodrcání po zmrazkách nějakým přírodním zákonem člověk
zhrbatí a zkrátí se mu achilovky, pata letí nahoru, ramena dopředu,
já doufám, že to máte taky tak, že v tom nejsem sama.
První snímky z kamery mě vyděsily, kůň nebyl dobře a ani já.
Další lekce jsem tedy měla rozhodopádně co hlídat a šlo to fakt ztuha.
(Ty strašné záběry jsem samozřejmě uzamkla do trezoru na heslo:-)))
____________________________________________________________
Nos na zem v zimě je problém.....na sudu naplněném střelným prachem
____________________________________________________________
A koncem února se přihlásilo jaro!
Ptáci ráno zpívali, jako kdyby to bylo naposledy.
Přečkali jsme celorepublikovou vichřici Emu a znovu jsme lonžovali, protože
Eltík už není takový trumbera - je z něj opravdu silný kůň, stále roste,
zkouší i poskakovat pod sedlem, aniž by na mě bral ohled.
No jo, už to není takové miminko a truhlík :-))) ....
Tak, jo, všem přejeme krásné jaro, hodně energie a elánu :-))
____________________________________________________________
____________________________________________________________
