____________________________________________________________
Zima zima tu je, snížek poletuje........
____________________________________________________________
Kdepak, úplně pravda to není. V půli listopadu jsme okovali na protisněhové
podložky, protože Eltíkovi se sebemenší množství sněhu našlapuje
do obrovských bakulí. Také jsem letos rozhodla, že nebudeme stříhat
na počátku, ale až na konci zimy.
No a ejhle, je pomalu půlka únoru a sníh jen sporadicky. Alespoň u nás.
Se stříháním jsem to neodhadla taky. Celý prosinec a leden bylo neobvyklé
teplo, takže se Eltík ve svém neuvěřitelném kožichu patřičně potil.
Tak jsme si dali pauzu. V prosinci před svátky jsem ho ještě trochu jezdila,
pak už jsem ho nechala odpočívat. A kynout :-)
To jsem zjistila, když jsem mu zapnula podbřišník o dvě dírky míň
a lonžovací obřišník jsme pro jistotu nezapnuli vůbec :-)
Snažila jsem se moc, už už jsem chytila první dírku, pak se ovšem Eltík nadechl
a já dala inzerát, že ho prodám. Obřišník tedy :-)
____________________________________________________________
Teď bych chtěla počkat, až pominou ty velké mrazy.
Pak ostříhat a pustíme se do toho.
Budeme si hrát, jen vím, že ho budu muset pravidelněji jezdit, protože zvesela
poskakuje jako klokan a už se mu podařilo mě sklepnout dolů.
Tak se moc těším a abych měla patřičnou inspiraci, přikládám několik
podzimních obrázků.
____________________________________________________________
Nos na zem je pro uvolnění pořád důležitý.
Proč já strkám tu haksnu tak dozadu, to fakt nechápu. Useknout??
____________________________________________________________
S delším krkem pohyb dopředu...
Jak si nedám pozor, vnitřní noha je příliš vzadu a můj zadek taky!! :-()
____________________________________________________________
Hodný koník!!
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Eltík dobře - já bych měla mít levé rameno víc dozadu a zároveň doleva
"nepadat"!! Levý loket víc k tělu. Vnitřní nohu mám kupodivu správně...
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Vnitřní ruka kontrolně pustí, koník je hezky lehký a shromážděný.
Zdá se mi ale, že zase jsem trochu z osy doleva.
____________________________________________________________
Malý kruh ve cvalu, hezky točit sedem.
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Tahle doba a nespíš dlouhé zimní večery mě vedou k myšlenkám,
co vlastně bude dál, jestli ten náš svět bude lepší nebo ne, jestli se toho někdy
dočkáme....my, naše děti?
V zaměstnání jsme ovládáni strachem o práci a naši nadřízení se hájí
tím, že máme být pokorně rádi, že máme na termín výplatu.
Námitka, že pokud poctivě a dobře pracuji, že to je samozřejmost, neplatí.
Je nemorální čerpat přestávku na oběd, i když si ji musíme napracovat.
Je nemorální jít po pracovní době domů.
Je nemorální nežít prací, je nemorální mít své zájmy, radovat a těšit se z nich.
Je divné, těšit se domů na svoji rodinu a na to, co k tomu patří.
Prý že doba je zlá a takový svět je. Že to tak musí být.
Kam se to řítíme, nechápu.
Opravdu je to ten svět, který chceme budovat a zanechat svým dětem?
Ale je přece náš, není to země těch pár nahoře, kteří rozhodují hlavně v zájmu
svých kapes a tváří se, že už dávno zapomněli na obyčejné lidi.
Vždyť my všichni, každý jeden z nás, tvoříme svět, ve kterém budeme žít.
Na nás záleží, jaký bude a jestli všechnu tu špínu okolo nás budeme
považovat za normalitu. Každý máme tu moc, postavit se nátlaku a nepravdě.
Žádné rozhodnutí by nemělo být vedeno strachem,
ale vždy z vnitřního přesvědčení.
Moc bych vám všem přála dost síly a správného úsudku k dobré volbě.
A pevnou, rovnou páteř a sílu za tím stát.
Když odhodíme strach, jsme svobodní.
____________________________________________________________
____________________________________________________________
